Zora Jablonská.
Že vám to jméno nic neříká? Není divu; žena, která se skrývá za tímto jménem, stejně jako za mnoha dalšími, je i přes svou nezpochybnitelnou roli ve světovém dění stále zahalena rouškou tajemství. Až do nedávné doby byla její důležitost v chodu lidských dějin i samotná její existence prakticky neznámá a o její skutečné úloze věděl jen okruh nejbližších přátel a spolupracovníků. Situace se však začala měnit v době, kdy se Zora usídlila v Československu, nynější České republice. Její osudovou chybou byla volba maskování: rozhodla se pro práci na gymnáziu, kde se začala věnovat výuce chemie. Netrvalo dlouho, než si pronikavě inteligentní studenti všimli jemných nesouladů v Zořině pracovním životě (zejména jejích absencí v době pádu komunistických režimů, vysvětlenou vedením školy jako pracovní volno) a celé tajemství začalo vyplouvat na povrch, konkrétně do fundovaného občasníku The Global History Journal a jeho prostřednictvím mezi dějepravce všech kontinentů. Dnes už tedy odborná veřejnost na celém světě ví, kdo Zora Jablonská je - a díky obětavé snaze jednočlenného autorského kolektivu této publikace se s ní seznámite i vy, laičtí čtenáři.
Jablonská totiž hýbe dějinami. Její stopu lze nalézt snad u každé významnější světové události od počátku věků. Záznamy o jejích skutcích byly ale vždy pečlivě revidovány a upravovány (srov. Bible, J 1:1, “Na počátku byla Zora.”; Plútarchos, Život Pompeiův, 60.2.9: “A Caesar před přítomnými hlasitě v řečtině pronesl: ‘Utíkejte, Jablonská vrhla kostky!’”) a zachytit zpětně Zořiny činy s historickou přesností je tedy práce mravenčí a do určité míry i nemožná. Často se tak budeme přidržovat pouhých hypotéz a myšlenkových konstrukcí - hned první téma, které otevřeme, tedy počátek fenoménu Jablonská, je příkladným použitím takového postupu.
O původu Zory Jablonské existují dvě teorie. Dnes si představíme první, takzvanou religionisticko-heretickou, která je rozšířená zejména u amerických životopisců a Zora sama ji údajně potvrdila slovy “Ano, to je možné.” Podle této teorie se Jablonská zničehonic objevila jednoho obzvláště nabitého pondělí, kdy ji ředitel proslulé zahrady Eden zaměstnal jako údržbářku a prodavačku jablek, aby mu dělala tržby i v neděli, kdy si šéf vždycky dával delší pauzičku. Zora zprvu neměla o práci nouzi: když prvnímu návštěvníkovi čerstvě založené zahrady, jistému panu A., majitel oznámil, že má tu čest pojmenovat všechnu lokální zvířenu, musela po jeho marných pokusech jako “Pepík” a “Mufánek” vzít celou záležitost do svých rukou. Celá věc však ani ne za dva týdny nabyla nečekaný spád.
Za Zorou se zastavila nová přítelkyně pana A., aby koupila nějaká jablka a probrala, co je v Edenu nového. Zora mezi řečí utrousila cosi o šéfově nelibosti vůči nudismu, což osazenstvo zahrady, do té doby zvyklé chodit nahé, přimělo opásat se v té době stylovými fíkovými listy. Když to ale viděl ředitel, ve skutečnosti průkopník a horlivý stoupenec hnutí nahoty, rozlítil se - Zořinu zprávu v afektu dementoval slovy “Nezajímá mě, co povídala stará Jablonská!” a vypověděl pana A. i jeho děvče z celého prostoru (”Však vy si nějak poradíte!”). Zora samotná pak v zahradě ještě nějakou dobu pracovala, dokonce povýšila a starala se o jablka z poeticky nazvaného Stromu života—a občas si taky nějaké uschovala pro vlastní potřebu—do Edenu ale od onoho incidentu nikdo prakticky ani nepáchl. Nakonec ji raději majitel, kterému nejspíš patřily větší pozemky, než se na první pohled zdálo, pověřil dozorem nad nově dokončeným areálem Terra Mater. Od té doby hraje Jablonská významnou roli v dějinách lidstva nejen v nebi, ale také na Zemi.
Religionisticko-heretická teorie, ve Spojených státech tak populární, je v Evropě i Asii většinou razantně zavrhována; převládá zde druhé a novejší vysvětlení existence Zory Jablonské, takzvaná třaskavěevoluční hypotéza. Tu nastíníme v příštím díle naší série.