grflx

Tak jsem konečně napsal text na toho Peterku, co budeme hrát s The Awesomes. Na přání věrného čtenaře Endrůa (ahoj Endrů) zde uveřejňuji. Evžen chtěl, aby se písnička  jmenovala Mrzký bobák Peterka kvůli slovnímu spojení v poslední sloce, které mělo být jen dočasné; to teda jako zavrhuju.

Refrén je variace na téma mégá émó Pétérkááááá.

1. narodil se zvláštní chlapec, říkají mu Peterka
oči měl jak mládě mloka, zuby jako veverka
tohle jeho jemné kouzlo roky se s nim táhnulo
pak zásahem vysší síly něco se v něm pohnulo

2. Peterka si kvůli holkám novou imič udělal
chudáka ho nenapadlo, že na průser si zadělal
a když pod světly ohňostrojů svojí obět políbil
nevědomky vlastní duši emopeklu zaslíbil

3. přilíš pozdě si Peterka uvědomil chybu svou
teď už ví, že měl tehdy mít radši oči pro jinou
až moc tenhle zvláštní chlapec o doživotní lásku stál
má co chtěl ten mrzkej bobák, emo je a bude dál

Sepsáno dnes převážně v hodině biologie a částečně v hodině chemie. Návrhem na použití mloka přispěl Radek, slovem bobák pak náš první fanoušek Víťa Lounek. Zbytkem textu jsem vinen já.

Peterkovi se písnička líbila, ale prohlásil, že jsem pěkná svině. Vím o tom.

Zatímco praktická práce ve skupině The Awesomes utěšeně stagnuje, neboť Blanka nemá čas, Vilka motivaci a já baskytaru, věnuji se aspoň přípravám přidružených prkotin. Předně jsem založil vzhledné internetové stránky awesomes.timichal.net, kde o nás naleznete vždy to aktuální, v současnosti tedy vůbec nic, hlavně ale také e-mail, na který nám musíte všichni poslat nějaký texty, abychom měli co zhudebňovat! Vymýšlím taky nápady na covery, které mi sice všichni zavrhnou, ale je hezké spekulovat, jak by to znělo v našem podání, případně ještě s překladem textu (kterého se “skromně” ujmu já, egoista s neuvěřitelným míněním o svém básnickém slepáku). Zatím mám šest:

• Slávy dcera, dílem bratří Ebenů. Zhudebnění stejnojmenné básně Jana Kollára je zajímavé z rytmických důvodů - text si totiž, jak bylo v obrozeneckých dobách zvykem, nestydatě zahrává s antickou formou verše, která ale na češtinu vůbec nepasuje, takže zhudebněný výsledek pak zní fantasticky překotně: tvévin těch topočet spáchalyně kdyruky… Stojí to za odzpívání!
• Růže z Texasu nazpívané Waldemarem Matuškou - žádný hluboký důvod, prostě se mi ta písnička už odmala líbí a bylo by zajímavé přijít s nějakou verzí, která nebude znít jak ten Waldův proflákej country styl.
• Kirjoittamaton, tedy Nenapsaná, od finského hárdrokového tria Kotiteollisuus (ty stránky se nezdají). Strašná vypalovačka s ještě víc vypalujícím textem. Kdybych to nějak slušně přeložil, mohl by z toho být kus přímo legendární.
• Mann gegen Mann od Rammsteinů - děsně provařená věc, v našem podání ovšem s o sto osmdesát stupňů otočeným významem a s názvem Na jahody. No nebude super, až po Vilčině nadupaném kytarovém sólu začne Evžen řvát “JAHÓÓÓÓ! DÝÝÝÝ!”?
• Saarenmaa. Pecka pojmenovaná po estonském ostrovu Saaremaa je fantastickým skloubením hypermelancholické textařiny Fina Kauko Röyhky a psychedelicko-alternativní hudby dua Rättö-Lehtisalo ze stejných končin. A pak přijdeme my a celý to poděláme.
• Tetris Theme/I’ll Be There for You. Dva legendární kusy populární hudby konečně zkombinovány v jeden! Jsem si naprosto jist, že znělka nejohranější počítačové hry bude mít ve spojení se znělkou nejohranějšího televizního sitcomu úspěch dosud nevídaný. Samozřejmě díky The Awesomes!

Máte-li i jiné nápady na covery, které by mohl Evžen bez diskuse zamítnout, směle pište do komentářů! On zamítá rád.

Ve středu proběhla první zkouška The Awesomes! (Zkouška proto, že jsme spolu prostě zkoušeli hrát - o zkoušení nějakých písniček nemůže být řeč.) Přítomno bylo tvrdé jádro skupiny, tj. Evžen, který jako jediný umí na svou elektrickou kytaru hrát; já jsem pobíhal po místnosti s vypůjčenou baskytarou, na kterou jsem hrál druhý den, a celé to dovršovala Vilhelmína se Evženovou akustickou kytarou, která jí sedí určitě víc než akordeon, na který bude beztak hrát High Five týpek. Prostor jsme měli zhruba hodinový, protože pak měla na místě zkoušku Evženova skutečná skupina, SunClock (toho času s neaktuálními stránkami - v sestavě bez Evžena hráli ještě své klasické pecky jako Mám rááááád tuhle školu…).

Šlo nám to prostě awesomně. Evža nahodil svou předem smluvenou tříakordovku a začal na mikrofon improvizovat texty - jeho umění spontánní textařiny nezná mezí, škoda, že jsem si žádnou jeho slovotvorbu nezapamatoval - a když po chvíli zjistil, že to celé hraje blbě, nevyvedlo ho to ani v nejmenším z míry a zahrál přesně na tu správnou strunu (ha, ha). Já jsem se do jeho hrdinného sólování snažil přispívat svým děsně originálním basovým riffem - a překvapivě jsem celkem držel rytmus, takže možná nejsem tak ztracený případ, jak jsem si myslel; to ale nic nemění na tom, že jsem za tu hodinu těch deset not zahrál správně tak dvakrát. Vilka, přijdivši zprvu pouze za účelem poslechnout si mě s Evženem a zasmát se nám, se za krátkou chvíli bez ostychu (a prý téměř poprvé) chopila akustické kytary, nahodila okamžitě rytmus, se kterým jsem se já potýkal asi dva týdny, po krátké vysvětlivce od našeho kytaristy č. 1 nás začala doprovázet, a my s Evženem jsme se nemohli vynadívat. Tedy na tu talentovanou hru, přirozeně.

Po hodině přehrávek na přibližné téma druhého odstavce jsme zjistili, že to s The Awesomes nebude tak marné a jednou prostě slavní budem a šmytec. Já teď poctivě cvičím na cizí basu, Evžen pokračuje s rozvíjením svých kytarových schopností a Vilka se i nadále snaží držet svou awesomenost. A vzhledem k tomu, že jsme včera Blance Polopropustné (jediný člověk, který v našem širokem okolí umí mlátit do bicích) oznámili náš záměr učinit ji naší exkluzivní bubenicí a ta nadšeně souhlasila, je naše základní sestava kompletní a zbývá jen jediné - be awesome.

(Evžen mimochodem chce, aby ve skupině bylo sedm lidí - především proto, aby měl každý tričko s jedním písmenem ze slova AWESOME. S High Five týpkem na akordeon, Eulálií na housle a Marťou na klávesy to ale za dva, tři roky nebude žádný problém.)

(Evžen sice říkal, že mám psát spíš něco, co pochopí širší čtenářská obec, ale stejně to nikdo jinej než mí známí nečte, takže na úvahy o politice bude dost času později.)

The Awesomes! Jak nás můžete neznat? (Možná to bude tím, že ještě neexistujeme.) The Awesomes jsou hudební projekt, který vznikl včera kolem oběda a jednou dosáhne světového věhlasu. Na začátku budeme jen příšerně neschopná skupina (ze současné sestavy umí na svůj nástroj hrát přesně jeden člověk) - ale postupem času se projeví náš (velmi hluboko) skrytý hudební talent a my přejdeme ze školních koncertů do brněnských klubů, natočíme studiové album u nějaké nadnárodní koroporace a za pár let vyprodáme Wembley - no však víte, jak to u takových skupin chodí. Až se budou naše pecky donekonečna omílat v rádiích, budete si moct říct Jó, tyhle jsme znali, když to byla ještě bezvýznamná středoškolská paka - ale vždycky jsme věděli, že z nich něco bude! A bude to awesome, jak máme ostatně v názvu.

Současná sestava:
Evžen Evžen - zpěv, sólová elektrická kajtra, akustická kajtra, balení ženskejch na koncertech
Michal Zlatkovský (to jako já) - tajemná basová kajtra, foukací harmonika
Vilka Bobulková (jo, Vilko, vím, že to píšeš jinak) - tajemný punkový akordeon, obyčejné punkové klávesové věci
High Five týpek - obyčejný obyčejný akordeon, mečení a další vokální efekty
Eulálie Konvičková - housle, zpěv všeho, kde zní holka líp, (ironické uvozovky dole) kontakt (ironické uvozovky nahoře) s novináři, promotéry aj.
Blanka Polopropustná - věci, do kterých se mlátí
Marťa - říkala, že ji tu dnes mám zmínit, takže je od této chvíle odpovědná za všechno, co se nepovede.

Náš plánovaný styl hudby bude něco mezi protopunkovým rapcorem, progresivním synthpopem a atonálním freejazzem. Ono je to vlastně jedno - u The Awesomes bude znít awesome prostě cokoliv.