grflx

Už dlouho jsem vás nezaplavil odkazy na všemožné blbosti, je tedy nejvyšší čas, abyste se proklikali aktuálním elektronickým plevelem!

AmazingSuperPowers. Můj nový objev z přehršle internetových komiksů, s humorem jako zamlada. Nad každým komiksem můžete podržet myš a přečíst si tak další výplod autora ve formě krátkého popisku a zhruba od padesátého dílu je v každém obrázku místo, na které se dá kliknout a otevřít tak načrtnuté pokračování či rozšíření příběhu. No nekupte to! (První desítka nebo kolik mi tak dobrá nepřisla, ty další jsou už převážně monumentální.) Nejradši mám díly s rybkou, třeba Obveselení nebo Kaviár, ale skvělá je třeba i Detektivka.

not pr0n. Nejtěžší hra na internetu. Dostal jsem se zhruba do dvanáctého levelu ze sto čtyřiceti. Doporučuju, pokud nemáte zhruba tři měsíce co na práci a chcete si usmažit mozek.

Live Music Archive. Pokud máte k dispozici dobu kratší než zmíněný čtvrtrok a přesto se chcete nějak zabavit, případně nemáte zrovna co poslouchat, zkuste zavítat sem. Ke stažení je tu legálně a bezpoplatně hrubým odhadem dvacet tisíc koncertů od asi tisícovky skupin, z nichž nejméně 990 zaručeně ještě neznáte. Najít tam můžete ale třeba i The Smashing Pumpkins, Death Cab for Cutie nebo Johna Mayera.

FAIL Blog. Dnes poměrně provařený, ale nepřestává bodovat. Na blog nahrávají každý den jeho autoři obrázky a videa všemožných failů, tedy naprosto dokoněných předmětů, nápadů či sloganů (viz např. Velké srdce, malý pták). Archiv webu čítá už přes 220 stran, takže zabavit se na poměrně dlouhou dobu můžete i tam.

A nakonec další z mých dementních básniček! Tahle vznikla včera kolem druhé v noci.

Jsi moje pátá symfonie
(Beethoven mi snad promine)
v uších mi ale devátá zní–
zakoukal jsem se do jiné

(Tohle je jako za 17. dubna.)

Koukal jsem na videa z Live 8, charitativního koncertu z roku 2005 - konkrétně na 500 Miles od The Proclaimers - a našel jsem v komentářích tuhle perlu (překlad snad netřeba):

Bono comes on stage at Murrayfield later on in this concert, he says “every time i click my fingers a child in Africa dies”.

Some Scottish guy in the crowd shouts back, “well stop clicking your fingers”

Na těch Skotech vážně něco bude.

Tak jsem rezignoval ze svých stovek (tj. čtyř) funkcí na Wikipedii a spřízněných projektech. Poslední dobou jsem tam totiž stejně vůbec nic nedělal, a tak jsem bystře usoudil, že nastal, jak říkají za Atlantikem, tajm tů mů von. Není to proto, že bych neměl čas, což je oblíbená výmluva většiny mých známých (že?), ale prostě mě to už přestává bavit - poslední dobou funguje prosazování nových věcí na Wikipedii zhruba takto:

1. Oběť Uživatel s dobrým nápadem navrhne změnu.
2. Dvoutýdenní diskuse o tom, zda není náhoudou navrhovatel troll, proč jsou všichni správci kreténi a jestli by tu Wikipedii vůbec nebylo nejlepší zakázat.
3. Změna vyšumí do ztracena, v horším případě je navrhovatel zablokován, protože mu někdy v minulých dvou týdnech ruply nervy, prohlásil o všech na projektu, že to jsou čeřvoři a je mu z nich blejno, vybílil článek o tramvajové dopravě v Usolje-Sibirskoje a prásknul dvěřmi.

Vida tedy, že už jsem na Wikipedii patrně moc starý (ač jsem sám nikdy článek o tramvajové dopravě v Usolje-Sibirskoje nevybílil), jal jsem se odejít - ponechal jsem si jen funkce, u kterých by můj odchod znamenal dlouhou volbu nahradníka, případně by to všechno šlo do kytek. Wikipedie se beze mě jistě obejde (jako se beze mě obešla poslední zhruba dva měsíce) a stejně tak se obejdu já bez ní (o tomto obcházení budu určitě brzy informovat). Doufám, že bude čím dál úspěšnější, a jestli se tam jednou vrátím, bude to mazec

Protože jsem stále zmítán nemocí (teď nemyslím tu vrozenou duševní, ale nedávno získanou chřipku) a navíc potřebuju upřít myšlenky produktivním směrem, čeká vás další z mých převratných blognutí! (Někde jsem kdysi četl, že člověk má psát jen když ví co; přišlo mi to jako naprostá zcestnost.) Tentokrát se zaměřím na důležitou část internetového obsahu - webkomiksy, neboli komiksy, které jsou přiliš zvláštní, urážlivé nebo nepochopitelné na to, aby byly vydávany tiskem, byť v lokálním plátku pětitisícového městečka v Oháju. Takových komiksů je spousta a ty nejlepší z nich tu zmíním.

Mezi “počítačáky” nejznámějším je snad komiks s výstižným názvem xkcd. Webkomiks romantiky, sarkasmu, matematiky a jazyka, jak stojí v jeho podtitulku, stojí na jednoduchých hůlkových kresbách a pro běžného člověka nepochopitelných vtipech, případně podobně nepochopitelných romanticko-technických zápletkách. Mezi ty, kterým se možná zasmějí i ti, kteří neproseděli život u počítače, patří třeba Emotikon, Závislost, Závazek, Výtah nebo Rozdíl. Komiksů je tam přes čtyři sta, stačí chvíli hledat.

Dalším webkomiksem, který je rozhodně třeba zmínit, je The Perry Bible Fellowship, který se místo obskurních internetových fenoménů spoléhá na černý humor a dost originální výtvarné pojetí. Mezi skoro 250 komiksy tam se nedají najít žádné jednoznačně nejlepší, každý má něco do sebe, tak aspoň náhodně: Paní Kladivová, Vrcholný výkon, Reset. Já sám s oblibou posílám tohle jako narozeninové přání.

PBF má drobnou nevýhodu: většina komiksů je tak cynických, že i člověka se silnějšími nervy donutí stránku zavřít, aby ho nerozbolela hlava. Naštestí je tu ale poslední webkomiks ve výčtu, stejně “černý”, ale jiným, optimističtějším způsobem: Saturday Morning Breakfast Cereal. Ten už má přes 750 dílů a stejně jako u PBF je jeden lepší než druhý, nejradši mám ovšem jeho dobře míněnou radu do života. Jako jediný z uvedených vychází pravidelně každý den, takže se člověk má stále na co těšit.

To je k webovým komiksům vše, snad se vám aspoň některý zalíbí (což nehrozí, pokud nejste stejně jako já egoističtí počítačoví maniaci s težkými sklony k sarkasmu) a pokud znáte nějaký podobně dobrý, dejte mi vědět. (A ano, o Garfieldovi jsem už slyšel.)