Archive for March, 2009

nelze

Tuesday, March 31st, 2009

dneska po mě chcete blognutí? ne. napíšu to ráno. a taky se musím učit chemii. tak zítra třeba dvakrát. a takhle to dopadá, když jdete qilce impregnovat

(prkna)

a pak ještě potkáte ve městě denču.

blbý kindrvajíčko!

jsem v pohodě - fákt, podle facebooku má sancho migrénu, tak to mu nezávidím - juchů! asi to zítra smažu :-D

Plány!

Monday, March 30th, 2009

Měl jsem na dnešek nějaké náměty, ale vzhledem k tomu, že jsou všichni totálně mimo a i mně tak dochází inspirace, seznámím vás aspoň se svými velkolepými plány do budoucna!

  • Zítřkem se uzavírá tzv. krizový rok, což v praxi znamená, že od prvního dubna (též výročí tohoto blogu) budu zase děsně awesome týpek, jako to bévávalo. (Zítra jdeme mimochodem s Evženem k Vilhelmíně. Natřít jí plot. No beze srandy!)
  • 30. dubna se koná Čarodějáles, jednodenní hudební festival s P. Andělem v roli moderátora a s X. Baumaxou, T. nasazením a H. slíže v rolích vystupujících. Loni jsme se na místě museli zabavit prakticky sami s Evženem, zatímco Eulálie nedaleko navazovala přátelské vztahy s vysokoškoláky z Ostravy (nebo odkud to bylo) a Vilka trapně zůstala doma - letos tam ale budou úplně všichni, takže celá akce bude mnohem větší vopruz sranda! Přijde dokonce i můj oblíbený Vilhelmínin kamarád - samozřejmě z Líšně - jehož náplní dne bude 1. opít se a 2. sbalit co nejvíce holek. Proč ne, že :)
  • Jako vždy mám i teď mnoho sporadicky uskutečnitelných nápadů v oblasti pisálkovství. Plánuju v prvé řadě napsat text k písni pro příležitost poslední hodiny chemie, který pak muzikálně zdatnější spolužáci zhudební, zahrají a zazpívají. Jestli se celá věc povede, určitě The Chemistry Song kopnu i sem. S chemií souvisí i můj další projekt1:  série psaných příhod naší letité chemikářky Zory Jablonské2 z jejích cest historií. Mezi návrhy na jednotlivé části patří například Zořina role v ukřižování J. Krista, Zora svádí bitvu na Bílé hoře či Zora svádí Napoleona. Z povídek by měl nakonec vzniknout velký historický román a zároveň humoristická učebnice alternativního dějepisu. V započetí práce mi brání už jen absolutní neznalost jakékoliv části lidských dějin.
  • Čtu taky staré logy3 z ICQ a snažím se kromě nostalgicko-skeptického vzpomínání na krizový rok něco vyždímat jako materiál pro další plop a taky pro plánovaný scénář telenovely argentinského typu ze školního prostředí, Špenát. Až Evžen vyštuduje tu svou režiséristiku, všechno to natočí a bude to trhák.
  • A mé plány do budoucnosti nejbližší? Inu, jdu spát.
  1. ”Projekt” je možná moc silné slovo. Spíš “položka v seznamu Co dělat, až se budu naprosto katastrofálně nudit”. []
  2. To je samozřejmě pseudonym; ve skutečnosti se jmenuje Jiřina Mundlová. []
  3. Ajťácký název pro historie. Člověk pak vypadá hrozně chytře. []

Dopad objevu endoplazmatického retikula na školství v jihozápadní Americe

Sunday, March 29th, 2009

…to je téma, které mi navrhla pro dnešní blogpost jedna z mých čtenářek, slečna Vilhelmína B. z Brna-Líšně. Zprvu jsem naprosto neměl ponětí, co o takovém komplexním jevu jako absolutní laik vykoumat - jednou budu ale (možná) novinář, kurňa, tak musím být schopnej napsat cokoliv o čemkoliv! S nefalšovaným nadšením jsem se tedy vrhl do výzkumu dané oblasti.

První krok je jasný: zjistit, co je vlastně to endoplazmatické retikulum. Mám matný pocit, že se jedná o cosi biologického; v hodinách biologie ale převážně spím, kreslím nebo bodám Radka do zad relativně ostrou tužkou,  proto musím pro bližší informace použít internet - konkrétně mou oblíbenou Wikipedii. S nevolí se přesouvám z článku o diskografii Phish na stránku, kterou potřebuji, a dozvídám se o jakejchsi cisternách. Zjednodušeně řečeno je tedy endoplazmatické retikulum vlastně taková cisterna. Z pojednání o cisternách se pak sice nedozvídám datum jejich objevu, ale to, že k jejich rozšíření došlo na konci 19. století v souvislosti s výstavbou železnic; to bude pro účely našeho výzkumu stačit.

A teď k tomu školství v jihozápadní Americe. Co je vlastně jihozápadní Amerika? Nabízí se dvojí výklad: západní část Jižní Ameriky a jihozápad Spojených států. S problémem opět pomáhá Wikipedie - článek je jen o tom druhém, Vilka tedy musela logicky myslet právě část USA. Jediný cool stát na tomto území je vzhledem k výskytu Terminátora Kalifornie, zaměřme se tedy na ni.

Z jiného článku na Wikipedii zjišťujeme, že školství v Kalifornii je na poměrně vysoké úrovni, jistě právě díky nahrazení filosofie škola hrou modernější hasta la vista, bejby. Víme, že cisterny jsou nezbytné pro přepravu železnicí. Dopravují se ale kalifornští studenti do svých škol vlaky? Téměř jistě ne. V celých Spojených státech je rozmístění základních a středních škol navrženo tak, aby byla každá z nich snadno dostupná automobilovou dopravou - zprvu pro rodiče, kteří žáky vozí, později pro žáky samotné. Vysoké školy a univerzity zase užívají sytému kampusů, které jsou v jejich těsné blízkosti a kde je ubytována drtivá většina studentů - ti se tak po areálu nejčastěji pohybují pěšky a vlaková doprava je zcela vyloučena.

Po zjištění všech dostupných faktů tedy zbývá pouze finální analýza. S čistým svědomím a plným vědomím mohu konstatovat, že dopad objevu endoplazmatického retikula na školství v jihozápadní Americe je prakticky nulový.

Na slyšenou!

“Moc jmen, Michale, moc jmen.”

Saturday, March 28th, 2009

Přidal jsem na blog stránku Kdo je kdo, stručně shrnující, ehm, kdo je kdo. Ztrácíte-li se v přehršli jmen, která tu používám, může vám být k užitku. Najdete ji v takové té liště vpravo v sekci Pages, hned pod kalendáříkem.

Alice (a tak)

Friday, March 27th, 2009

Původně jsem měl v úmyslu napsat o nějakém svém dalším hudebním objevu, co se ale nestalo - tenhle blogpost je věnován Alici! Včera jsem totiž byl na koncertě–

Sto zvířat, Musilka, dostavil jsem se já a Evžen, z obvyklých koncertních kamarádek ještě Vilhelmína (se zpožděním - někdo se před ní obnažil, tak ho kreslila a pak se s ním zapovídala), její souputnice Kristýna, pro kterou jsem strategicky nevymyslel žádný pseudonym, a právě Alice; Eulálie a její nápadník se omluvili vzhledem k celkovému vyčerpání (he, he), a přišli tak o celkem povedený koncert, i když na Tleskače stejně neměl

–a neopomněl jsem se při té příležitosti skromně pochlubit svým blogerským údělem. Zatímco Evžen po mém sdělení nahodil charakteristický awesome! výraz, který používá vždycky, když ho nezajímá právě probírané téma, a Vilka stále přemýšlela nad svým svlečeným modelem, Alice vyjádřila přání objevit se v jednom z mých dalších příspěvků. A vzhledem k tomu, že je tak děsná kamarádka (jů, dvojsmysl!), jsem její žádost nemohl nevyslyšet.

Tak co bych vám pověděl o Alici? Hm. Vlastně jsem ji od vidění znal už dlouho, chodila totiž do třídy s Evženem a spol., ale v té době jsem s ní snad nikdy nemluvil. Přešla na jinou školu (kdo by taky kejsnul na Křence) a ztratila se mi z dohledu až do doby, kdy mě Vilka s Eulou nenávratně zkazily - loni kolem února - a já ji potkal na jednom koncertě. Od té doby se občas vídáme při rozličných hudebních produkcích či ve všemožných brněnských výčepnách.

Teď už slečnu A. znáte jako své boty, že? Ale i přesto vám přináším seznam doplňujících informací, nazvaný “Co o Alici určitě možná nevíte”!

  • Je o měsíc mladší nebo starší než já, teď si nevzpomínám.
  • Na ICQ ji mám uloženou jako Aliisa, aby se mi nepletla s druhou Alicí v seznamu. Je to jméno z mého oblíbeného alba.
  • Podezřele dobře se zná s Eulálií. Nikdy nepodceňujte nejlepší kamarádky svých nejlepších kamarádek!
  • Má ráda vykřičníky. Je schopna napsat s vykřičníkem i otázku, a to leckdo neumí. Fakt.
  • Její oblíbená písnička je Alice se dala na pití právě od Sta zvířat.
  • Včera jí pět lidí řeklo, že jí v tričku, co měla na sobě, vyniká poprsí. Evžen byl šestej.
  • Nejsem si jistý, jestli to s tím blognutím myslela vážně… no co už!

Toť Alice. Tady vidíte, o co přicházíte, když s náma nechodíte na koncerty!

(Další bude 15. 4. Jiří Schmitzer, zas na Musilce. Máte šanci.)

Z komentářů na YouTube…

Thursday, March 26th, 2009

Koukal jsem na videa z Live 8, charitativního koncertu z roku 2005 - konkrétně na 500 Miles od The Proclaimers - a našel jsem v komentářích tuhle perlu (překlad snad netřeba):

Bono comes on stage at Murrayfield later on in this concert, he says “every time i click my fingers a child in Africa dies”.

Some Scottish guy in the crowd shouts back, “well stop clicking your fingers”

Na těch Skotech vážně něco bude.

Retro

Wednesday, March 25th, 2009

Právě jsem se vrátil z hor a docela rád bych si šel lehnout, tak jen stručná veselá historka, na kterou jsem si vzpomněl při nudné cestě zpět. Zpracována je jako divadelní kus.


“OMG!”
Brno, tramvaj č. 8 Vlhká-Novolíšeňská, duben 2006?

Postavy: Michal; vyvolená; týpek; Ferda.

Obraz první
Masná-Geislerova
MICHAL, VYVOLENÁ a TÝPEK stojí v tramvaji a diskutují o běžných školních záležitostech. MICHALA zaujme blíže neurčený venkovní objekt, otáčí hlavu a zcela ztrácí pozornost.
TÝPEK: (šeptá VYVOLENÉ) Víš, že se líbíš Michalovi?
VYVOLENÁ: Fakt? Hm.
MICHAL otáčí hlavu zpět; rozhovor se vrací do původních kolejí, jako by se nechumelilo.

Obraz druhý
Bělohorská-Líšeňská
TÝPEK na Bělohorské vystupuje; MICHAL a VYVOLENÁ jedou dál.
VYVOLENÁ: (zamyšleně, využívajíc chvíle ticha) Co děláš dneska večer?
MICHAL: (suverénně) Budu sedět u počítače!
VYVOLENÁ: (zmateně) Aha… a co děláš o víkendu?
MICHAL: Budu sedět u počítače!
VYVOLENÁ: Aha. Hm.

Obraz třetí
Novolíšeňská
MICHAL vystupuje z tramvaje, VYVOLENÁ pokračuje dále. MICHAL náhle pochopí záměr VYVOLENÉ v rozhovoru vylíčeném v druhém obraze.
MICHAL: (polohlasem) A do prdele!
Na scéně se v surrealistické změti světel objeví FERDA. V ruce drží ceduli.
FERDA: (Otočí se na MICHALA a ten si všimne cedule, na které je výrazným písmem napsáno EPIC FAIL. Opona padá.)


Příběh je z větší části pravdivý (ano, až na toho Ferdu) a dodnes na něj všichni rádi vzpomínají. Tedy až na mě, který si vždy vybaví svá děsivá geekovská léta, a na “vyvolenou”, která si to vůbec nepamatuje.

Tak zas zítra!

Stručné shrnutí předchozího blognutí.

Friday, March 20th, 2009

Ty vole! Od středy každej den blogpost! Hustý.