grflx

Tož nám opět začala škola. Čtvrťák se oproti očekávání naštěstí jeví jako relativně jednoduchá záležitost (tím spíš, jestli nakonec neodloží ty státní maturity), ovšem plná humoru okolo rozvrhů a podobných výmyslů moderního školství. Považte, přátelé (řekl Michal archaicky): v pondělí nám nadělili celotřídně na sedmou a pro jistotu hned dvě hodiny matematiky přímo za sebou. I přes podobně nechutné ranní termíny v úterý a středu je však matematika jediným těžkým údělem v celém harmonogramu, neboť sešity fyziky a chemie opustily naše šuplíky, budiž jim ohniště lehké, minulý rok. Zbytek ročníku tak bude proložen návštěvami bufetu, promyšlenými vtipy spolusedícího Radka a upřímným smíchem na adresu nedostatkem času vystresovaného zbytku F4, který se, bohužel pro ně, nachází o ročník níž.

Toliko ze zpravodajství.

Závěrem svého dopisu bych chtěl poukázat na aktualizované infromační stránky grflx? a Kdo je kdo, snadno proklikatelné panelem napravo. To aby se neřeklo, že jsem to dneska tak odflákl.

Konec prázdnin.

Včera jsem už podruhé uskutečnil akci Do školy nočním pěškobusem. Do našeho drahého ústavu jsem se vypravil už třicátého prvního srpna v osm večer, tedy asi o dvanáct hodin dřív, než bylo třeba, a s plánem dorazit tam velkou oklikou a pěšky. Následuje stručný časový přehled akce.

19:00. Vycházím z domu se záminkou přespání u Radka. V batohu mám pohorky, čehož promptně využívám a pln sil a zdravého optimismu vyrážím hromadnou dopravou na výchozí bod, líšeňský hřbitov.

20:00. Pouštím si Phish a vyrážím na cestu. O deset minut později zjišťuji, že jsem zapomněl nastavit správně GPS, vracím se a vyrážím znovu.

20:45. Sraz s akordeonistou Lounkem v nové Líšni. Dávám mu záhadnou igelitku, poslechnu si veselé historky ze světa počítačových her a jdu o čtvrť dál.

21:30. V Juliánově mě čeká spolusedící Radek. Cestou na Starou osadu řešíme, kdo se s kým vyspal, kdo viděl poslední díl Rodinných pout a kde je vlastně Carmen Sandiego.

22:00. Potkáváme opojené duo Evžen-Vilhelmína, které se od doby posledního blogpostu dalo dohromady, když se nikdo nedíval; Vilhelmína posléze odchází domů a zbývající trojice se odebírá na Lesnou.

23:00. S Evženem a Radkem probrány takové ty chlapské věci (pivo, ženský, fotbal, znáte to), načež Radek odjíždí domů a já s Evženem pokračujeme.

2:00. Technické muzeum; o tom se nemluví.

3:00. S Evženem probíráme zářnou budoucnost naší skupiny. Seznam písniček na první koncert takřka sestaven.

4:00. Kdesi u Bystrce; začínám si všímat, že v mých pohorkách jaksi chybí vložky. Všímání probíhá formou puchýřů.

4:45. Odysea po atmosférické staré dálnici, nakonec docházíme do Kohoutovic. Evžen si stěžuje na viditelnost Orionu.

5:45. Starý Lískovec a konečná osmé tramvaje. Puchýře se stávají neúnosnými a E. musí domů pro jakési sborové náčiníčko. Vyhlašujeme tedy slavnostně, byť předčasně, konec cesty a dobelháváme se do tramvaje. Doprovázím Evžena k jeho ubikaci a v mžiku oka se ocitám ve škole.

Celou událost je možno zhodnotit jako téměř zcela úspěšnou; z plánovaných necelých 40 km jsme zdolali zhruba 35. Příští rok plánujeme uskutečnit i třetí ročník pochodu, doufajíce, že tentokrát tam už konečně dojdeme. Bez puchýřů.

PS: Do školy jsem dorazil v 6:30 vida, že se tam naprosto nic nezměnilo. Podařilo se mi zhruba do osmi usnout, načež mě vzbudil spolužák, který se dostavil o dvě hodiny dřív, než měl, a začal mi vyprávět o svém neúspěchu při jakýchsi zkouškách. Holt nemůže být každý den posvícení.