Konec prázdnin.
Včera jsem už podruhé uskutečnil akci Do školy nočním pěškobusem. Do našeho drahého ústavu jsem se vypravil už třicátého prvního srpna v osm večer, tedy asi o dvanáct hodin dřív, než bylo třeba, a s plánem dorazit tam velkou oklikou a pěšky. Následuje stručný časový přehled akce.
19:00. Vycházím z domu se záminkou přespání u Radka. V batohu mám pohorky, čehož promptně využívám a pln sil a zdravého optimismu vyrážím hromadnou dopravou na výchozí bod, líšeňský hřbitov.
20:00. Pouštím si Phish a vyrážím na cestu. O deset minut později zjišťuji, že jsem zapomněl nastavit správně GPS, vracím se a vyrážím znovu.
20:45. Sraz s akordeonistou Lounkem v nové Líšni. Dávám mu záhadnou igelitku, poslechnu si veselé historky ze světa počítačových her a jdu o čtvrť dál.
21:30. V Juliánově mě čeká spolusedící Radek. Cestou na Starou osadu řešíme, kdo se s kým vyspal, kdo viděl poslední díl Rodinných pout a kde je vlastně Carmen Sandiego.
22:00. Potkáváme opojené duo Evžen-Vilhelmína, které se od doby posledního blogpostu dalo dohromady, když se nikdo nedíval; Vilhelmína posléze odchází domů a zbývající trojice se odebírá na Lesnou.
23:00. S Evženem a Radkem probrány takové ty chlapské věci (pivo, ženský, fotbal, znáte to), načež Radek odjíždí domů a já s Evženem pokračujeme.
2:00. Technické muzeum; o tom se nemluví.
3:00. S Evženem probíráme zářnou budoucnost naší skupiny. Seznam písniček na první koncert takřka sestaven.
4:00. Kdesi u Bystrce; začínám si všímat, že v mých pohorkách jaksi chybí vložky. Všímání probíhá formou puchýřů.
4:45. Odysea po atmosférické staré dálnici, nakonec docházíme do Kohoutovic. Evžen si stěžuje na viditelnost Orionu.
5:45. Starý Lískovec a konečná osmé tramvaje. Puchýře se stávají neúnosnými a E. musí domů pro jakési sborové náčiníčko. Vyhlašujeme tedy slavnostně, byť předčasně, konec cesty a dobelháváme se do tramvaje. Doprovázím Evžena k jeho ubikaci a v mžiku oka se ocitám ve škole.
Celou událost je možno zhodnotit jako téměř zcela úspěšnou; z plánovaných necelých 40 km jsme zdolali zhruba 35. Příští rok plánujeme uskutečnit i třetí ročník pochodu, doufajíce, že tentokrát tam už konečně dojdeme. Bez puchýřů.
PS: Do školy jsem dorazil v 6:30 vida, že se tam naprosto nic nezměnilo. Podařilo se mi zhruba do osmi usnout, načež mě vzbudil spolužák, který se dostavil o dvě hodiny dřív, než měl, a začal mi vyprávět o svém neúspěchu při jakýchsi zkouškách. Holt nemůže být každý den posvícení.
[...] Na rozdíl od Michala Zlatkovského (jehož zápisek mě přiměl k sepsání tohoto příběhu) jsem akci pojal zcela věcně a bez zbytečných zastávek, odboček a kecání jsem se během čtyř a půl hodiny přemístil po vlastní ose ze Silůvek do Brna ke škole (ne do školy, páč byla ještě zavřená). [...]